Fodele/Agios Panteleimos - výlet severní Kréta (film 00:05:47)

Dnes bychom se chtěli podívat jen kousek od severního pobřeží Kréty. Asi dvacet kilometrů po dálnici na západ od Iráklia je odbočka na vesničku Fodele, která se však dá, při troše nepozornosti, lehce minout.  Po pěti minutách jízdy do hor jsme na místě. 
Fodele se rozkládá podél říčky Pantomantris, která pramení vysoko v horách a ani v létě nevysychá. To je nejspíš jeden z důležitých faktorů, který ovlivňuje v tomto asi deset kilometrů dlouhém údolí celoročně příjemné klima, vhodné pro pěstování exotických rostlin a místních vyhlášených citrusových plodů. Ty se zde sklízí od nepaměti na ploše větší než 300 hektarů a následně je farmáři rozváží do obchodů po okolí. Najdeme zde i tradiční keramickou dílnu a řadu malých obchodů se suvenýry. Vesnička Fodele je klidné a pohodové místo, obklopené zelení, kde je možné se dobře najíst i napít a případně sehnat i ubytování. 
Znalcům historie malířského umění je určitě název vesnice Fodele povědomý. A to právem, neboť se zde v roce 1541 narodil Domenikos Theotokopoulos, hlavní představitel španělského pozdního manýrismu . Španělé neuměli vyslovit jeho jméno, proto mu začali říkat „Ten Řek neboli El Greco“.  Malíř nejdříve sbíral zkušenosti v Benátkách spolu s Tizianem a Tintorettem. Na pozvání jistého španělského šlechtice později odcestoval do Toleda, kde pracoval na zakázkách i od samotného krále Filipa 2. V Toledu našel El Greco svůj druhý domov a vytvořil zde svá nejznámější díla, která na konci devatenáctého století ovlivnila řadu avantgardních malířů, zejména pak Pabla Picassa.  Pamětní deska připomínající slavného rodáka a je umístěna pod platanem, který údajně pamatuje umělcovo mládí.
Budeme-li pokračovat z Fodele po silnici dál do hor, přijedeme po asi třech kilometrech ostrého stoupání k malému klášteru s úžasným výhledem a bohatou historií.
Klášter svatého Pantaleona byl postaven po roce 1539 architekturou středověkých tvrzí a z jeho původní podoby se dodnes zachovala už jen jeho menší část. Sem se přestěhovali mniši ze zničeného přímořského kláštera sv. Antonína v Péře Galini, který byl vypleněn osmanským pirátem Barbarossou. Zdejší svatyně tak mají zasvěcení obou patronů. Tento klášter hrál vždy důležitou roli v odboji Kréťanů proti turecké nadvládě a několikrát za to také krutě zaplatil. Toto centrum revolučních akcí bylo opakovaně pobořeno, vypáleno a mniši pobiti. Klášter byl však vždy obnoven a nikdy nepřestal pracovat.